Madridská akademie umění

"Možnost samouka je schůdná, záleží trochu na vašem způsobu bytí. Myslím, že pokud jste nároční sami na sebe, je to dobrý nástroj. Jenže všichni lidé mají sklon k pohodlnosti. Já sám jsem například dostával jako rány. Začal jsem s malováním, uvědomil jsem si, že tudy cesta nevede. Vrátil jsem se a pokračoval v kreslení. Vrátil jsem se mnohem dál, až jsem začal od začátku, protože jsem pochopil, že je to proces, který začíná z jednoho místa a nelze začít v půli cesty..."

"Určitě je to těžší, protože uděláte mnohem víc chyb a bude vám trvat déle, než určíte adresu a cestu, ztratíte čas a pravděpodobně se někam dostanete, ale dorazíte později a unavenější. Program MAA je mnohem přímočařejší než cokoli jiného, co jsem teď našel..."

"Do určitého okamžiku. Když najdeš hranici. Jako ten rozhovor s učitelem, který jsem vedl minule. Řekl mi: "Vidím, že se blížíš k nějaké hranici, a ty si řekneš, tak to je ono, a já tě tlačím dál, proti té hranici, abys ji překročil." "A co dělám já? Myslím, že potřebujete někoho, kdo to udělá, vy to neuděláte. Když vás učí, co je logické, jaká je cesta, tak už víte, že to tam je...".

"V jiných akademiích se kreslení obvykle nepřikládá takový význam, jaký si zaslouží. Zjednodušeně řečeno, našel jsem školící střediska, kam lidé chodili spíš proto, aby se setkávali s jinými lidmi, aby se bavili, aby rozvíjeli toho koníčka, aby udělali něco úspěšného, krásného, co by mohli naučit své kamarády. Ale neměli ten neklid nebo hlad po zdokonalování, tyhle akademie se spíš zaměřovaly na to, aby lidi moc nefrustrovali a nepřišli o další příjem..."

"Je to hodně peněz a samozřejmě ne každý si to může dovolit. A já se cítím docela privilegovaný, že si to mohu zaplatit a tím pádem si udržet normální život, sice bez luxusu, ale normální. A není to drahé. Služba jako taková, nové zázemí, hodiny, které můžete mít denně s modelkou, když chodíte dopoledne a odpoledne... To nikde nenajdete. Najdete tam podobné věci, ale ne všechno na jednom místě, není to drahé, myslím, že je to velmi dobré..."

"Vyžaduje to, abyste měli nějaké úspory, abyste měli ekonomický polštář, i kdybyste museli na nějakou dobu opustit zaměstnání, abyste se z těchto úspor mohli uživit. Ale stojí to za to. Stojí to za to, protože to nejsou vyhozené peníze akademie. Protože jim záleží na vzdělávání lidí, na učitelích, které si přivedou, na zázemí, je to něco seriózního a za profesionalitu se musí platit..."

"Znám lidi, kteří mají také rádi umění, samozřejmě mé přátele, ale myslím, že by to nefungovalo pro každého. Záleží na tom, jak k umění přistupujete. Jsou lidé, kteří mají umění rádi jen jako způsob, jak upustit páru nebo relaxovat. Jedna moje kamarádka mi například říká: "Já maluju moc ráda, protože se u toho hodně odreaguju." A já jí říkám: "Já se odreaguju. A já mu říkám: "A jak relaxuješ?" (směje se)... "ale je to otrava" (směje se dál) "tuhle část nechápu, zopakuj si to, udělej to znovu..." (směje se).

"Doporučil bych ji někomu, kdo má jasno v tom, že se tomu chce věnovat, být umělcem, malířem, sochařem... a lidem z výtvarného umění, kteří mají rádi techniku..."

"Musím pracovat, abych to zaplatil, a kromě toho, že si beru hodně času, odkud můžu, abych mohl přijet. A věnovat tomu všechen čas není jednoduché. Vzhledem k tomu, že mám osobní situaci, kdy nemám děti, je pro mě snazší, abych tomu mohl věnovat čas..."

"Na škole se mi líbí jedna věc, kterou jsem předtím nenašel. Mají jasnou metodiku. Protože to, co jsem zatím našel, je trávení spousty času činností, při které si nevšimnete, že děláte pokroky. Můžete tam být roky a roky a nepostupujete. Setkal jsem se s lidmi, kteří strávili více než 20 let malováním fotografií a nakonec neuměli dělat nic jiného. Nikam to nevede..."

"Líbí se mi komunikace s učitelem. Myslím, žese dobře přizpůsobují studentům. Nejen na jejich úrovni, ale i na tom, jak studenta oslovují. Z mých zkušeností vyplývá, že když přijedou, jdou dobře s tím, co vám řeknou. Přijdu domů a v hlavě poslouchám, jak mi učitel opakuje technické aspekty. A myslím, že se to děje proto, že to dělají dobře. Protože jsou velmi flexibilní. Protože nepřistupují ke všem studentům stejně. Což se mi děje celý život. A tady se jede vlastním tempem. Tady je práce a podpora..."

"Čas, který mu věnujete, je věnován dosažení cíle, který mají jasný.A pokud jste ho splnili a splnili jste ho dobře, protože jsou velmi nároční, otevírají se vám dveře do další fáze.Pak vidíte, že k něčemu směřujete..."

"Vzhledem k tomu, že jsem náročný, hledal jsem trochu těch znalostí, které mi chyběly, a věnoval jsem jim čas. Co se děje? Že si člověk uvědomuje, že když něčemu určitému věnuje čas, jsou věci, které ho baví víc než jiné, a mně ta disciplína chyběla a nechával jsem věci stranou. Bylo jednodušší kreslit obrázky při sledování televize, protože je to méně únavné, na jedné straně to má své výhody, ale na druhé straně i nevýhody..."

"Záleží na tom, co je pro vás drahé, skutečně je to drahé, ale pokud máte opravdu sen... jak drahé je jeho splnění? Jsou například lidé, kteří zaplatí spoustu peněz za dům, který jim nepřinese tolik uspokojení jako čas, který člověk stráví tady, kreslením, malováním, sochařením, záleží na vašich preferencích, na tom, co vám dělá radost..."

"Na akademii, kde jsem byl, jsem jim řekl o možnosti vzít si modely pro práci ze života. A oni mi řekli, že kdyby si začali brát modely k malování ze života, studenti by byli frustrovaní, nechtěli by pokračovat a chtěli by odejít..."